MILČA:

Přihlásila jsem se kvůli novým zážitkům a hlavně ze zvědavosti. Byla jsem zvědavá, jak se taková akce organizuje, jestli naplní mé představy… A naplnila, mnohonásobně je předčila. Čekala jsem klasický pochod s partou lidí. Ano, část byla taková, ale se svými zvraty a překážkami se pro mě stala nezapomenutelnou. Pochod jsem zvládla i díky podpoře lidí z teamu a dobré náladě. Úvodní víkendovka byla plná her i skvělého managementu přežití v zimní přírodě. I když jsem se poslední části nezúčastnila, vím, že byla stejně skvělá, jako ty předchozí.  Nečekala jsem, že to pro mě bude tak silný zážitek. Až se mě zase jednou zima zeptá, budu vědět, jak jí odpovědět.

EVA:
Dávno jsem měla jasno – na zimní kurz mě nikdo nedostane. Ale řekla jsem si: „Vzdát to můžu vždycky.“ Zimní vybavení nemám, ale ten vám půjčí bundu, ten návleky, tahle zase kalhoty, tahle stan, sněžnice mají v půjčovně, boty mám svoje – a můžete vyrazit… Vlastně je to jednoduché… Nejhorší ze všeho je rozhodnout se, udělat první krok, vyrazit… První večer přišla krize ze zimy. Když jdete, je to v pohodě. Ale když se zastavíte, stavíte stan a vaříte jídlo, zima se ptá… Kolem vás tma, uvnitř vás zima až na kost, les kam jen baterkou dosvítíte… Kluci mi radí, ať se proběhnu, zalezu do spacáku a masíruju nohy. Proběhla jsem se, zalezla do spacáku, začala masírovat nohy… a nezadržela jsem slzy.  Co tady vlastně dělám???!!! … V téměř mínus dvaceti Vám téměř všechno zmrzne. Když jste pak ve stavu nejvyššího zoufalství, začínáte přemýšlet o tom, jestli to, co zrovna teď děláte je alespoň trochu v pořádku… JE! V pořádku je postavit se výzvě. V pořádku je nevzdat se při první překážce. V pořádku je hledat svoje limity v zimní přírodě!

 
ANIČKA:

„O půlnoci se spustí web kurzu Až se zima zeptá...“ Začala chvíle odpočítávání, zvídavosti, nedočkavosti. Cítila jsem, že to bude něco pro mě, ačkoli jsme nic konkrétního nevěděla. Odrazovala mě moje fyzická nepřipravenost, nezkušenost, vybavení, které bylo potřeba. Začala přípravná fáze, shánění věcí, přepisování dopisu pro Ježíška, otužování, první víkendovka. Do hlavní části zbývaly už jen dny a otázek, obav a překážek přibývalo.    Samotné putování… Ty chvíle nejdou popsat ani pochopit, prostě se musejí zažít. Byla to výzva, dřina, překonání, poznání, nejistota, strach, síla, vůle, jedinečnost okamžiku, který přetrvá, čas na zamyšlení, na kladení otázek, klíč k jejich rozluštění…

ANDREA:

Kurz byl pro mě osobní výzvou - hlavně z důvodů místa a času konání, tedy venku a v zimě! Nakonec jsem měla možnost absolvovat dva doplňující víkendy. Jejich program nemohl být díky stupňům na teploměru nenáročným…  Přesto jsem se setkala s úžasnou atmosférou, příjemným týmem, zajímavými aktivitami i nádhernou krajinou. S přihlédnutím ke svému životnímu stylu, jsem měla z kurzu obavy - i přes to jsem kurz zvládla a prožila si tak dva skvělé víkendy zahrnující jak dílčí aktivity, na které nelze jen tak zapomenout, tak putování krásnou zimní a ne příliš frekventovanou krajinou.

LUCIE:

Zimní kurz byl pro mě značnou výzvou... Byla jsem členkou vedoucího týmu, ale při většině aktivit i členkou účastnické skupiny. Na první části kurzu jsem si zkusila přespání ve stanu a získala tak představu, jak se připravit na příští takovou noc. Celkový dojem z kurzu je příjemný. Jsou to zkušenosti, které plánuji předat dál, a proto jsou pro mě tolik cenné. 

MIREK:

I přes menší počet účastníků přípravný víkend ani hlavní část neztratila na kvalitě. Vnímal jsem obě jako poměrně komorní. Co se týče zimy, ptala se mě především první den - asi nikdy nezapomenu na to, jak se i mně chtělo zpátky do tepla. Vše ale rozprášil další pobyt na skromné horské chatě. Od této chvíle jsem už jenom plul na vlnách modré oblohy a neočekávaných odboček. Lidsky i organizátorsky mě hřeje pocit naplněnosti a smyslu. Za to mohou především všichni, co jeli a taky ta jedna mrazivá a důsledná bílá zima.

RÍŠA:

Projekt „Až se zima zeptá…“ se stal na čtyři měsíce součástí mého života. Vzhledem ke skromnému počtu účastníků jsem měl v řadě případů možnost vystoupit z role organizátora a prožít akci spolu s účastníky. I z toho důvodu si dovoluji tvrdit, že akce splnila své hlavní cíle, tj. účastníci poznali některé typologické zážitkové aktivity, ale také základní principy pobytu a pohybu v zimní přírodě. Navíc věřím, že každý, kdo prošel azz, je teď schopný pojmenovat důvody i motivy pro vykročení ze svého běžného komfortu. Osobně mně však „azz“ dalo mnohem více. Byla to zkušenost s organizováním nového typu zážitkové akce; byla to příležitost poznat nové kamarády a stávající přátelství prohloubit. Byl to prostor nakročit zase blíž k poznání smyslu svého života. Byla to hodně silná epizoda!